pondělí 3. září 2012

Piezoelektrický jev

Úvod

V tomto článku představím piezoelektrický jev, zmíním se o nejčastěji používaných piezomateriálech a stručně popíšu jejich výrobu. V druhé polovině článku vysvětlím matematické rovnice popisující piezoelektrický jev.

Co to je piezoelektrický jev?

Piezoelektrický jev je vlastnost materiálů reagovat na mechanické působení (deformaci) vytvořením elektrického náboje na svém povrchu. Tento jev se projevuje u některých krystalických materiálů, tzv. feroelektrik. Feroelektrika se skládají ze spontánně polarizovaných domén elektrických dipólů. Tyto dipóly jsou spojeny s krystalovou mřížkou materiálu. Dojde-li k deformaci mřížky, dojde také ke změně ve spontánní polarizaci a tím k vytvoření náboje na povrchu materiálu.


Obrázek 1 - Polarizovaná a nepolarizovaná krystalická mřížka, zdroj
Piezoelektrický jev se projevuje i opačným směrem. Přivedením napětí na elektrody připevněné k piezomateriálu dojde k mechanické deformaci. Přivedené napětí (el. pole) způsobí, že spontánně polarizované domény materiálu mají tendenci se "narovnat", tedy přizpůsobit směr vektoru polarizace  vektoru intenzity el. pole. A vzhledem k propojení dipólů, které tuto polarizaci vytvářejí, s krystalovou mřížkou, dojde k mechanické deformaci materiálu. Právě opačný piezoelektrický jev se využívá v piezo motorech/aktuátorech.

Materiály

Nejznámějším a nejběžnějším přírodním materiálem, který má piezoelektrické vlastnosti, je křemen. V praxi se ovšem používají uměle vyrobené materiály, které mají lepší vlastnosti. Nejznámějším z nich je PZT (angl. lead zirconium titanate). Výsledná PZT keramika vzniká smícháním potřebných kovů v práškové podobě a jejich následným zahřátím. Po přidání organického pojiva je hmota vytvarována do požadovaných tvarů (disků, prutů atp.) a následně zahřáta, dokud v materiálu nevznikne krystalická struktura.  Nakonec je keramika vystavena silnému elektrickému poli při zahřátí na teplotu těsně pod hranicí Curieho teploty. Tímto dojde k nasměrování jednotlivých domén elektrických dipólů ve směru působení elektrického pole. Po vyjmutí z elektrického pole zůstane v materiálu remanentní polarizace. Tento proces s v angl. označuje "poling".  Na obrázek 1 se můžeme podívat jako na krystalickou mřížku PZT před tímto procesem v levé části a po něm v části pravé. Ve skutečnosti obrázek 1 ukazuje, co udělá s krystalickou mřížkou zahřátí nad Curieho teplotu (Tc) - jakákoli polarizace se ztratí.

Matematický popis

Existují 4 způsoby zápisu piezoelektrických rovnic. Liší se použitím různých piezoelektrických konstant a vyjádřenými veličinami. Nejčastěji se používají první dvě formy.
1) Relativní prodloužení a náboj (strain-charge form)
\[S_p=s_{pq}^{E}\sigma_q+d_{kp}^tE_k\]
\[D_i=d_{iq}\sigma_q+\varepsilon_{ik}^{\sigma}E_k\]

2) Relativní prodloužení a napětí (strain-voltage form)
\[S_p=s_{pq}^{D}\sigma_q+g_{kp}^tD_k\]
\[E_i=-g_{iq}\sigma_q+\beta_{ik}^{\sigma}D_k\]

3) Mechanické napětí a náboj  (stress-charge form)
\[\sigma_p=c_{pq}^{E}S_q-e_{kp}^tE_k\]
\[D_i=e_{iq}S_q+\varepsilon_{ik}^SD_k\]

4) Mechanické a napětí a el. pole (napětí) (stress-voltage form)
\[\sigma_p=c_{pq}^{D}S_q-h_{kp}^tD_k\]
\[E_i=-h_{iq}S_q+\beta_{ik}^SD_k\]

platí \(p,q=1,2,3\) a \(i,k,l=1,2,..,6\), kde 1 až 3 značí souřadné osy  a 4 až 6 rotace kolem souřadných os 1 až 3, viz. obrázek 2.



Obrázek 2 - označení os ve zjednodušené notaci, zdroj [1]
Obrázek 3 - tenzor napětí na obj. elementu tvaru krychle, zdroj

Toto značení os odpovídá zjednodušenému zápisu Cauchyho tenzoru napětí. 
\[\sigma_{ij}=\left[{\begin{matrix}\sigma _{11} & \sigma _{12} & \sigma _{13} \\\sigma _{21} & \sigma _{22} & \sigma _{23} \\\sigma _{31} & \sigma _{32} & \sigma _{33} \\\end{matrix}}\right]\]
Tento tenzor má 9 prvků (tenzor 2. řádu), ale vzhledem k jeho symetrii se tento počet redukuje na 6 unikátních prvků.
\[\begin{bmatrix}\sigma_1 & \sigma_2 & \sigma_3 & \sigma_4 & \sigma_5 & \sigma_6 \end{bmatrix} \equiv \begin{bmatrix}\sigma_{11} & \sigma_{22} & \sigma_{33} & \sigma_{23} & \sigma_{31} & \sigma_{12} \end{bmatrix}\,\!\]

Tenzor napětí je svázán s tenzorem malých deformací \(\epsilon_{k\ell}\)zobecněným Hookovým zákonem
\[\sigma_{ij}=\displaystyle\sum\limits_{k=1}^3\displaystyle\sum\limits_{\ell=1}^3c_{ijk\ell}~\epsilon_{k\ell}\]
kde \(c_{ijk\ell}\) je tenzor elastických koeficientů (angl. stiffnes tensor, elasticity tensor) (\(N/m^2\))
Pro opačné vyjádření platí 
\[\epsilon_{ij}=\displaystyle\sum\limits_{k=1}^3\displaystyle\sum\limits_{\ell=1}^3s_{ijk\ell}~\sigma_{k\ell}\]
kde \(s_{ijk\ell}\) je tenzor poddajnosti (angl. compliance tensor) (\(m^2/N\))
Oba tyto tenzory jsou ve výše uvedených formách převedeny do zjednodušené notace \(ij\rightarrow p\)
\(k\ell\rightarrow q\).
\(E_i\) je vektor intenzity elektrického pole (\(V/m\))
\(D_i\) je vektor elektrické indukce (\(C/m^2\))
\(S_p\) je vektor relativního prodloužení (\(m/m\)),
\(\sigma_p\) je vektor napětí (ve zjednodušené notaci, viz. výše) (\(N/m^2\))
\(\epsilon_{ik}\) je matice permitivit (\(F/m\)) a \(\beta_{ik}\) je k ní inverzní (\(m/F\)).

Piezoelektrické konstanty
1) \(d_{kp}\), matice 3x6, (\(C/N=m/V\))
\[d_{kp} = \left ( \frac{\partial D_k}{\partial T_p} \right )^E = \left ( \frac{\partial S_p}{\partial E_k} \right )^T \]
2) \(g_{kp}\), matice 3x6, (\(Vm/N=m^2/C\))
\[g_{kp} = -\left ( \frac{\partial E_k}{\partial T_p} \right )^D = \left ( \frac{\partial S_p}{\partial D_k} \right )^T\]
3) \(e_{kp}\), matice 3x6, (\(C/m^2\))
\[e_{kp} = \left ( \frac{\partial D_k}{\partial S_p} \right )^E = -\left ( \frac{\partial T_p}{\partial E_k} \right )^S\]
4) \(h_{kp}\), matice 3x6, (\(V/m=N/C\))
\[h_{kp} = -\left ( \frac{\partial E_k}{\partial S_p} \right )^D = -\left ( \frac{\partial T_p}{\partial D_k} \right )^S\]

Horní indexy \(D\), \(E\), \(S\) a \(\sigma\) znamenají, že daná veličina je konstantní, \(s_{pq}^{E}\) tedy značí tenzor poddajnosti při konstantním elektrickém poli. \(t\) značí transpozici.

Vlastnosti piezoelektrických materiálů popisuje také tzv. coupling factor (coupling coefficient). Ten je definován jako odmocnina z podílu výsledné mechanické energie a aplikované elektrické energie, či naopak jako odmocnina z podílu výsledné elektrické energie a aplikované mechanické energie. Vyjadřuje tedy efektivitu převodu energie.

Na závěr přikládám odkaz na stránky firmy PI [6], kde tento výrobce piezoelektroniky uvádí jednotlivé parametry vyráběné keramiky, a to včetně piezoelektrických konstant.

 

Odkazy a zdroje

[2] Bednařík, Michal. Fyzika 1. České vysoké učení technické, 2011. 

úterý 21. srpna 2012

Fungování ultrazvukového motoru podrobněji, část druhá

Úvod

V tomto článku podrobněji rozeberu princip fungování ultrazvukových piezomotorů z řady PILine®, do níž patří i motor M-661, který mám k dispozici. Tímto článkem napravím chybu v úvaze a nepřesnosti, kterých jsem se dopustil v předchozích příspěvcích (1,2).

Obrázek 1 - ultrazvukový motor z řady PILine®, zdroj [2]

Jak to tedy funguje


Piezokeramický element ve tvaru kvádru je opatřen třemi elektrodami,  dvě elektrody jsou umístěny na jedné straně (dále přední strana), viz. obrázek 1, třetí elektroda pokrývá celou zadní stranu. Toto rozmístění lépe ukazuje obrázek 2.

Obrázek 2 - rozmístění elektrod na piezokeramickém elementu, zdroj [1]
Ke vzniku pohybu dochází přivedením napětí na elektrody. Pro pohyb posuvného elementu (modře na obr. 1) jedním směrem je napětím buzena vždy jen na jedna elektroda na přední straně vůči elektrodě na straně zadní, druhá elektroda zůstavá v klidu, neboli "plave", jak je uvedeno v [3].

Na elektrody je přivedeno napětí o frekvenci 210 kHz, což je rezonanční frekvence vibračního modu E(3,1). Ten vytváří v piezokeramickém elementu  stojaté vlnění tvořené vlněním v podélném směru (ve směru osy X) a ve směru osy Z, viz. obr 3.


Obrázek 3 - piezokeramický element, zdroj [3]
Vzhledem k asymetrickému buzení piezokeramiky (vždy je aktivní pouze jedna elektroda na přední straně) dochází k její vhodné deformaci, která se pomocí třecího elementu přenáší na lineární pohyb posuvného elementu. Toto ukazuje obr. 4.

Obrázek 4 - deformace piezokeramického elementu, zdroj [3]

Výstupy řídící elektroniky

Tomuto tématu se věnoval již předchozí příspěvek, ve kterém je řídicí elektronika představena. Z řídicí elektroniky do motoru vedou tři fáze, ta s označením P1 vede na společnou elektrodu pokrývající zadní stranu piezoelektrického elementu, fáze P2 a P3 vedou k elektrodám na straně přední. 

Fáze jsou měřeny proti zemi (viz. obr. 5) a následně přepočteny na napětí aplikované na piezokeramický element, obrázky 6 - 16 tedy ukazují rozdíl mezi fázemi P2 a P1 a P3 a P1.

Obrázek 5 - výstup řídicí elektroniky, proti zemi
Obrázek 6 - napětí na elektrodách, přepočítáno


Fáze P3 na obrázku 6 ukazuje napětí na pasivní elektrodě, tedy té, která se aktivně nepodílí na pohybu daným směrem. Vzhledem k kapacitnímu chování piezokeramiky má vždy kladný offset. Fáze P2 je napětí na elektrodě, která způsobuje pohyb. Čerpáno z [4].

Poznámka - řídicí napětí na obrázcích 7 a 8 není dostatečně velké, aby způsobilo pohyb motoru, k tomu je potřeba alespoň 2 V.


Obrázek 7 - napětí na elektrodách
Obrázek 8 - napětí na elektrodách



Obrázek 9 - napětí na elektrodách
Obrázek 10 - napětí na elektrodách

 

Obrázek 11 - napětí na elektrodách
Obrázek 12 - napětí na elektrodách

Obrázek 13 - napětí na elektrodách
Obrázek 14 - napětí na elektrodách

 

Obrázek 15 - napětí na elektrodách
Obrázek 16 - napětí na elektrodách

Z těchto obrázků lze vypozorovat několik zajímavých věcí - skoková změna řídicího napětí se rychleji projeví na výstupních fázích řídicí elektroniky při skoku ze záporného napětí na napětí kladné. Platí také, že čím větší je řídicí napětí, tím déle trvá ustálení amplitudy fází. Nejdelší naměřená doba ustálení je 0,9 ms na obrázku 15. Pro srovnání na obr. 16, kde má řídicí napětí stejnou velikost, jako u měření na obr. 15, ale se skokem s opačnou polaritou, ustálení nastane po necelých 0,7 ms.


Odkazy

[1] Americký patent US 6765335 B2
[2] Motory řady PILine 
[3] Vyshnevsky, O., S. Kovalev, and W. Wischnewskiy. “A Novel, Single-mode Piezoceramic Plate Actuator for Ultrasonic Linear Motors.” IEEE Transactions on Ultrasonics, Ferroelectrics and Frequency Control 52, no. 11 (November 2005): 2047 –2053.
[4] Villgrattner, Thomas. Design and Control of Compact High Dynamic Camera Orientation Systems [Elektronische Ressource] / Thomas Villgrattner, 2010. http://nbn-resolving.de/urn:nbn:de:bvb:91-diss-20101021-982079-1-2.
 

úterý 14. srpna 2012

Jak na to: LateX na blogu

Úvod

V tomto příspěvku ukážu jednu z možností jak vkládat matematiku na blogger/blogspot.



Na matematiku nejlépe v Latexu 

Funkčním řešením je použití open source javascriptové knihovny MathJax. Jednoduše stačí  vložit následující skript do šablony blogu. Přesněji: Šablona (Template) - Upravit HTML a vložit přímo pod tag <head>.



Důkazem použitelnosti tohoto řešení budiž mé příspěvky Simulinkové schéma nebo Oscilátor s Wienovým můstkem.

Zdroje

[1] MathJax
[2] Thread na tex.stackexchange.com

Fungování ultrazvukového motoru podrobněji

Úvod

V tomto článku ukážu princip fungování některých ultrazvukových motorů firmy PI. Hlavním zdrojem informací pro tento příspěvek je americký patent US 6765335 B2 z roku 2004, zaregistrovaný firmou PI.

Jak jsem již zmínil ve svém prvním příspěvku na tomto blogu, základním principem fungování ultrazvukového motoru je přenesení řídicího napětí na piezokeramiku (piezoelektrický oscilátor), která se pod tímto napětím vhodně deformuje a tato deformace je převedena na požadovaný pohyb, v případě obrázku 1 na pohyb lineární, v případě prvního videa na pohyb rotační.



 

Popis vniřností motoru

Obrázek 2 - ultrazvukový motor, zdroj [1]

Obrázek 2 ukazuje piezomotor a jeho hlavní součásti. Pro pochopení stačí popsat tyto části: 3 - posuvný element, 4 - třecí plocha, 6 - třecí element, 7 - piezoelektrický oscilátor, 9 - zdroj napětí

Obrázek 3 - piezoelektrický oscilátor, zdroj [1]
Obrázek 3 ukazuje jednu z možných realizací piezoelektrického oscilátoru (7), v patentu je popsáno těchto realizací více. Základem piezoelektrického oscilátoru je piezo element ve tvaru kvádru. Na něj jsou připevněny dvě skupiny elektrod. První skupinu tvoří elektrody označené 19 a 20 a druhou skupinu elektrody 21 a 22. Přehledněji je rozmístění elektrod ukázáno na obrázku 4.
Obrázek 4 - elektrody na piezoelektrickém oscilátoru, zdroj [1]

Obrázek 5 ukazuje, jak dochází ke vzniku pohybu. Na pozici 31 uvažujeme piezoelektrický oscilátor pouze s jednou skupinou elektrod (21 a 22, souhrnně 25), pozice 30 ukazuje piezoelektrický oscilátor s druhou skupinou elektrod (19 a 20, souhrnně 24). Na pozicích 36 a 37 je ukázán pohyb (deformace) podél výšky H piezoelektrického oscilátoru, způsobený elektrodami 25. Na pozicích 32 a 33 je ukázán pohyb (deformace) podél délky L, způsobený elektrodami 24, dochází zde ke střídavému zkrácení piezo elementu na jedné polovině a jeho prodloužení na polovině druhé a naopak. Každá skupina elektrod vytváří stojaté vlnění v piezo elementu, a to o stejné frekvenci.
Obrázek 5 - pohyb piezoelektrického oscilátoru, zdroj [1]

Obrázek 6 ukazuje trajektorii vybraných bodů, uvažujeme piezoelektrický oscilátor s oběma skupinami elektrod 24 a 25. Jak můžeme vidět, dochází k pohybu po elipse. Jak je tento pohyb přenesen na posuvný element prostřednictvím třecího elementu (6) ukazuje obrázek 7.

Obrázek 6 - trajektorie vybraných bodů buzeného piezoelektrického oscilátoru, zdroj [1]
Obrázek 7 - předání pohybu z piezoelektrického oscilátoru (7) na posuvný element (3), zdroj [1]

Odkazy a zdroje

[1] Americký patent US 6765335 B2

Článek byl upraven 20. 8. po zjištění nepřesností.

pátek 10. srpna 2012

Interferometr SIOS SP 2000-TR

Úvod

V tomto článku představím interferometr SIOS SP 2000-TR a ukážu první výsledky měření pohybu ultrazvukového piezomotoru.


Obrázek 1 - interferometr SIOS SP 2000-TR

Měření interferometrem


Obrázek 2 - ultrazvukový motor a hlavice interferometru
Prvním krokem pro měření interferometrem je provedení kalibrace. Laserový paprsek vyzařovaný hlavicí interferometru je třeba co nejpřesněji odrazit od měřeného objektu zpět do hlavice. Na obr. 2 můžete vidět ultrazvukový motor s malým zrcátkem, bez něhož by se paprsek od motoru neodrážel. Motor je pevně připevněn k antivibračnímu stolu, který eliminuje nežádoucí vibrace okolí. Motor je umístěn na otočných dílech, které umožňují jeho natáčení do strany a změnu sklonu.

Po počáteční hrubé kalibraci "od oka" je třeba provést kalibraci přesnější. K tomuto účelu z interferometru vede speciální výstup, navenek sloužící pouze ke kalibraci. Po připojení tohoto výstupu k osciloskopu v režimu XY je cílem uzavřít Lissajousovu kružnici o poloměru 3 V. Doho dosáhneme jemným dolaďováním natočení motoru.

Obrázek 3 - Lissajousova kružnice po ukončení kalibrace  

Na obrázku 4 je výsledek měření pohybu ultrazvukového motoru řízeného sinusovým signálem (dochází k pravidelnému pohybu z jedné krajní polohy do druhé).

Obrázek 4 - naměřený pohyb motoru mezi oběma krajními polohami, nula je posunutá mimo střední polohu

čtvrtek 2. srpna 2012

Ultrazvukový motor PI M-661, část druhá

Úvod

V tomto článku předvedu fungování ultrazvukového motoru při použití jednoduchého řídicího signálu v podobě sinusovky, která způsobí kmitání motoru mezi oběma krajními polohami (viz. video) a stejnosměrného signálu, který zařídí pohyb do jedné krajní polohy. K těmto řídicím signálům ukážu výstupy jednotlivých fází z řídicí elektroniky.

Obrázek 1 - Zapojení řídicí elektroniky a dalších přístrojů

Ultrazvukový motor v akci



Měření výstupu řídicí elektroniky

Obrázek 2 - třífázový výstup z řídicí elektroniky
Řídicím napětím je sinusový signál o frekvenci 1 Hz  z obr. 3. Výstupy jednotlivých fází  P1 - P3 z řídicí elektroniky (obr. 2) jsou na obrázcích 4 - 6. Data byla naměřena osciloskopem MSO 6014a, který umožňuje uložit maximálně 1000 datových bodů a obrázky tedy zkreslují realitu. Nezachycují například správě frekvenci signálu v jednotlivých fázích, která dosahuje 210kHz.
Obrázek 4 - fáze P1 proti zemi
Obrázek 3 - řídicí napětí vstupující do elektroniky



Obrázek 5 - fáze P2 proti zemi
Obrázek 6 - fáze P3 proti zemi




Obrázky 7-13 zachycují výstupy řídicí elektroniky při stejnosměrném řídicím napětí. Možný rozsah tohoto napětí je -10 až +10 V. Polarita určuje směr pohybu motoru, lze tedy pozorovat, že jedna z fází, která způsobuje pohyb motoru na opačnou stranu, je nulová. Zaměnit směr pohybu motoru lze také přehozením vstupních pinů do řídicí elektroniky, viz. obrázek 13, nebo přehozením fází P2 a P3.

Výstupy řídicí elektroniky jsou měřeny proti zemi, podrobněji se jim věnuje tento článek.


Obrázek 7 - výstup řídicí elektroniky
Obrázek 8 - výstup řídicí elektroniky



Obrázek 9 - výstup řídicí elektroniky
Obrázek 10 - výstup řídicí elektroniky

Obrázek 11 - výstup řídicí elektroniky
Obrázek 12 - výstup řídicí elektroniky

Obrázek 13 - výstup řídicí elektroniky


úterý 24. července 2012

Oscilátor s Wienovým můstkem

Úvod

Oscilátor s Wienovým můstkem je elektrický obvod generující sinusový signál. Stejně jako Phase-Shift  nebo Quadrature oscilátor si vystačí pouze s několika rezistory, kondenzátory a operačním zesilovačem.

Obrázek 1 - Oscilátor s Wienovým můstkem
Obrázek 2 - Phase-shift oscilátor
Obrázek 3 - Quadrature oscilátor


Odvození

Přenos Wienova můstku z obr. 1 mohu vyjádřit jako

$G(s)=\frac{\frac{R_4}{1+sC_1R_4}}{\frac{R_4}{1+sC_1R_4}+R_5+\frac{1}{sC_2}}$
Pro zjednodušení položím
$C=C_1=C_2$
$R=R_4=R_5$
Dostávám
$G(s) = \frac{sCR}{C^2R^2s^2+3CRs+1}$  

$G(jw) = \frac{jwCR}{1-C^2R^2\omega^2+3CRj\omega}$ 

Zjistím vlastní frekvenci systému

$1-C^2R^2\omega^2=0$
$w=\frac{1}{CR}$
Přenos se poté zjednoduší na
$G(jw) =\frac{1}{3}$

Nyní stačí rezistory \(R_a\) a \(R_b\) (trimmerem) nastavit zesílení operačního zesilovače na 3, čímž zajistíme výstup o konstantní amplitudě. Vzhledem k tomu, že elektronické součástky mají poměrně velké nejistoty, je do obvodu přidána kompenzace v podobě dvou diod a rezistoru, která dynamicky mění zesílení a udržuje jej na hodnotě 3. V případě poklesu pod tuto hodnotu by došlo k útlumu kmitání, naopak při vyšším zesílení by amplituda rostla.

Praktická realizace

Mým cílem bylo vytvořit generátor sinusového napětí o frekvenci 1 Hz a amplitudě 10 V, kterým bych nahradil generátor funkcí při práci s ultrazvukovým motorem.
Podle vzorce
$w=\frac{1}{CR}$
$f=\frac{1}{2\pi CR}$

jsem vypočítal potřebné hodnoty rezistorů a kondezátorů.

$R=47k\Omega$
$C=3.3\mu F$

V programu Multisim 9 Student Demo jsem simulací ověřil fungování oscilátoru s vypočtenými parametry a poté jsem generátor sestavil i z elektronických součástek. Narozdíl od simulace došlo v tomto případě, z nějakého důvodu, k desetinásobném zmenšení frekvence oproti očekávané hodnotě. Tento problém jsem jednoduše odstranil použitím rezistorů \(R=4.7k\Omega\). Domnívám se, že problém spočívá v použitých kondezátorech, které mohou dosahovat nejistoty -20%/+80% a jejichž kapacitu jsem neměl možnost změřit.


Obrázek 5 - výsledné zapojení generátoru sinusovky, řídicí elektroniky a ultrazvukového motoru